28 March 2012

pár sračka obrázků

Takže, nedivte se že jsme se Vás rozhodly potěšit těmito následujícími výjevy, ale nemůžeme si to nechat jen pro sebe, tohle musí vidět celý svět.
   Nooo možná jsem taky k napsání tohoto příspěvku motivována půl litrem Monsteru ( tenhle energeťák rozdávali před školou, tak proč si ho nevzít že, plus jsme získaly něco úžasnýho ale to až příště), čtvrt litrem kafe, a tunou antibiotik spojenou s vysedáváním na slunci. Musim říct že ta kombinace je vražedná (mám takovej divnej pocit v hlavě).
Ale teď už k věci....
 TO KRESLÍME
 TO (NE)PIJEME
 TO OBDIVUJEME
 ZDE NAKUPUJEME

 DO TOHO SMRKÁME (FAKT SOCKY CO?)

 ...............

............................


A NAKONEC TO NEJLEPŠÍ ARMANI LAKATOŠ (CHOVATEL KOČEK a to doslova)

20 March 2012

Vídeň a Jirka

Prázdniny sou sice nenávratně v pérdeli a nás už čeká jenom maturita, (brnkačka) nemůžu si však odpustit menší cestopisný článeček. Jak sme již jednou psaly navštěvujeme roztodivná inspirativní místa jak se na blokery sluší a patří, že. Tudíž sme se rozhodly plácnout přes kapsu a zpestřit si prázdniny cestou do Vídně. Oprášily sme němčinu (Ich haube wurst ein khóla.) a jeli vstříc mozartovejm koulím a šniclům.

vídeňské poznatky aneb varování a doporučení:

Hotel Cyrus
Pro chudáky, takže pro nás ideální. Jediný co musim vytknout je neuvěřitelněj hic na pokoji. Každý ráno sme byly jak dvě vysušený křížaly. Jo a nějaký zhejčkanci si na netu stěžovali, že prej před hotelem serou psi, ale nás votrkaný kladeňačky nic nepřekvapí. To by musel bejt echt materiál.Takže pro pravidelnou dávku hoven na růžovou veverku a ne na hotel Cyrus.
Jinak jsme bydlely v nádherný ulici. Kromě Cyrusu tam sídlí ještě obchod s rakvema a krásnej sexshop jak vystřihlej z východního Německa. Prostě něco pro nás.
 
příchod zářícího

Philosoph
Velice příjemnej podnik pro všechny alternativce. Pivo dobrý, 6 druhů absithu, možnost zahrát si společenské hry, lehce použitej design. ohoohhooho 


Burger King
Pro mě třetí nejdůležitější věc. Krásnej BurgerKing přímo na hlavní strasse. Co víc si přát.

Starbucks
Tohle neni vůbec žádná pozitivní recenze. Tak neuvěřitelně přetopenej Starbucks sme ještě nezažily. 

HáeM
Nejstylovější háemko v krásnejch historickejch prostorách. Bohužel nenabízelo žádný socka hadry, takže sice pěkný, ale nic pro nás.(Sociš hadry sme nakonec sehnaly ve Forever 21, ale zas maj hnusný tašky)

další věci co nás zaujaly: 
- rakouský děti sou fakt divný malý hitlerové ( 4-8! jahre WTF)

- šnicl za 16 eůr?! Pozve nás tam někdo?
- bitte testen sie...danke
- místní zmlsaný žebráci ( U BurgerKinga by se vám chtělo žrát, cikáni špinavý? Tůdle!)
-eskalátor




A doufám, že všichni sledujete VIP zprávy na FTV PRIMA s nejznámějším českým ztroskotancem Jiřím Pomejem.
 
Tě péro pomejéro








6 March 2012

M83 a EPIC FAIL vol.2

Dneska to bude trochu citově zabarvenej popis události z konce prázdnin, kterou opět nemohu nazvat jinak naž EPIC FAIL. A protože se to ve mně vaří jak jedna velká hromada sraček, který prostě musej ven, bude se tento výlev podobat jednomu velkýmu slovnímu průjmu.
Zatímco bitch č.1 potkala smůla na matuřitním plese a vyblila se z podoby, chudák malá, na mě si smůla počkala přesně 16 dní. Celý jarní prázdniny probíhaly až nepřirozeně v klidu, což mělo být asi zlé znamení zhůry. My tomu nicméně nevěnujeme pozornost a užíváme si pár dní ve Vídni (pívo, lehárko, cigárko, no známe to, že), jako odměnu za to, že ve škole nic neděláme.
Na co sem se ale těšila ze všeho nejvíc? Na co? Kurva na co? No jasně, že na M83! Mělo to bejt supermegakrutopřísný zakončení prázdnin. No, nemůžu říct že nebylo. Tak napůl. No.
Za prvý, problémy chodí po třech. Vždycky. Bez vyjímky. Jeden je nuda. Dvojice je moc komerční, ale trojka, to je něco.

Problém č.1(Rozjezd):
Jsme zvyklý si nechávat všechno na poslední chvíli. Prostě když něco nehoří je na to času dost. Tak to bylo i v případě koupení lístků. O akci sme se dověděli na poslední chvíli, náhodou, ale protože tohodle


si člověk prostě ve výloze všimne, nebyl to až takovej problém. Takže lístky zamluveny, vše ok. Máme potvrzeno, že si je můžeme vyzvednou i v neděli před akcí. Tak si to tam nastoupíme a pokladna u Music Baru zavřená. Jaj. Pokladna u Velký Lucerny taky zavřená. Ou. Nikde nikdo. Do prdele to je divný, dyť řikali, že si to můžeme vyzvednout DNESKA!!! Po krátké válečné poradě, zjišťujeme, že prodejna ticketpro je otevřená. Takže dobrý. První problém zažehnán. Tep se vrací do normálu.

Problém č.2 (Tohle už neni prdel):
místo konání: háemko
aktéři: bitch č.1 a 2
bylo to asi nějak takhle:

-Ty vole já nemám peněženku!
-Co? Se podíváme. Tu někde bude.
(následuje pár minut bleskového procházení háemka a hledání ztracené peněženky, člověk než si to uvědomí tak to chvíli trvá)
-Já tam měla ten lístek!
-Děláš si ze mě prdel! Já ti tu kabelku roztříhám! Už si jí nikdy nevezmeš!

válečná porada č.2
- navrhuju přepadnout paulínu a lístek ji ukrást. bohužel nemáme kukly. zamítnuto
- že by lístek nahradili?. jo fakt vtipný. zamítnuto.
- zbývají 2 možnosti podplatit gorilu nebo lísek koupit u šmelináře

myslim si o tom asi tohle: děte všichni do piče zloději zlodějský, to nemá cenu, já na to seru, du se vožrat do Batalionu a i na to si budu muset pučit. fuckfuckfuckshitshitů§.§úp§úp.lůúů§§grrrrrr

Nastává období totální apatie, táhnu se na policii. Bitchka mi nechává tři kilča na pivo, odchází a já se utápim v zoufalství. Přemejšlim jestli se mám zabít rovnou nebo chcípnu stářim při čekání na stanici. Asi po třiceti minutách sezení, SMS: "Ty lidi sou tady fakt stylový" .Začíná to ve mně vřít. To mám jako strávit nedělní večer ve společnosti nějakýho umaštěnýho poldy? Tak to teda neee. Na to fakt nemám. Volám:
- čus, kolik stojej ty lístky?
- počkej zeptám se. kolik stojí ten lístek? Tisícovku.
- kup to kup to!!!
- jasný, ale makej
- dobře, čau.

Je 19:42. Dávam si sprint od Kotvy k Lucerně. Modlim se ať to stihnu a cestou nechcípnu na infarkt. Ještě, že sem byla v sobotu běhat, řikám si.

Problém č.3 (Když už, tak pořádně):
Už sem u Zary, když dostávam echo, že koncert začíná až v deset. Cože? Cože? Tohle už neni normální. To mi chcete říct, že Ježíš tohleto dopustí? No nic. Zbývající čas trávíme v Batalionu na kapku piva a trochu té rakoviny. Já si užívám zase ten pocit, že du na M83 i když mě to stálo 2500 Kč (dva lístky + prachy v peněžence). Jo a pozdrav pro Bajonikla, Olivera (vtipný, že se někdo jmenuje jako moje propocený sako z radotína za třicet kaček) a toho třetího co měl moc obyčejný jméno a proto si ho nepamatuju.

A co M83? Já byla spokojená, i když na indiemusic.cz je docela zkritizovali. Nu což, člověk halt když tomu moc nerozumí a opilost jednoho ze členů kapely považuje za výbornou věc, tak si to užije. Na druhou stranu musim poznamenat, že hráli fakt krátce a počet lidí byl trochu předimenzovanej. Ale JO, stálo mi to za ty prachy, stres a asi 15 cigár. A na vostatní sere pes.

A jak by na závěr řekl náš přítel Rytmus : Tak to si zabil! A ja mam v peňaženke peťstotisíc eůr a ty né!

Ale víte co? Když bůh zabouchne dveře, tak otevře okno. Naproti Batalionu je novej BURGERKING!!!





Totální vyčerpání.





Nevyměň to. Lentilky za cigáro.


Potenciální oběť loupežného přepadení. Měla si štěstí.
A šáhli sme si na ní. muhehehe